Bournemouth (South West England)
25.4. - 23.5.2009

Poučení pro příště

Pokud mě nebo kohokoliv z vás, co sledujete tento web, napadne jet někdy studovat do Anglie, mějte stále na paměti:

• je tu zima a fouká tu snad pořád! Doma moc netopí, takže to chce dobrou výbavu.

• při výběru školy pečlivě sledujte:

  • maximální počet žáků ve třídě. Věřte tomu, že bude naplněn!
  • průměrný věk studentů školy - jezdí sem hodně teenagerů ze Saudské Arábie, Koree, Číny... Není snadné mezi nimi najít "soběspřízněného člověka".
  • jedině a pouze školu s osvědčením u British Council - pravidelně jsou kontrolování, jak učí. Já takovou kontrolu zažila (včetně měření rychlosti evakuace studentů v případě nebezpečí :o))).

• při výběru lokality doporučuji:

  • najít místo s "ryzí" angličtinou - zapomeňte na Skotsko, severní Anglii (např. Liverpool) apod.
  • vybrat místo, kde vás to zajímá. Nastudujte průvodce! Já měla velké štěstí, že jsem natrefila na místo s krásnou přírodou a množstvím historických památek v blízkém okolí.

• kurz kratší než 1 měsíc nepovažuji za smysluplný - akorát se rozkoukáte a hned jedete domů...

• studium 20 hodin týdně není mnoho (4 * 45 minut denně) - za ideální považuji 25 hodin/týden. Těch 45 minut navíc je zpravidla konverzačních a to potřebuje každý, kdo sem přijede.

• gramatika se mi tu učila obtížně. Tu si může každý nadrtit doma. Ale poslech, konverzace, písemný projev, fráze - na to je kurz v zahraničí ideální.

23.5.2009

Opět nadešel čas loučení - tentokrát se všemi v Bournemouth.. A jako každé loučení je poněkud smutné. Poznala jsem tu pár zajímavých lidí, s kterýma se asi už nikdy neuvidím.

Ale některé věci v Anglii pro mě zůstávají stále záhadou:

• jak přejít ulici a nenechat se přejet, když všichni jezdí po opačné straně!
• proč ti lidé nenosí ponožky?
• proč bydlí většina lidí v tak neopravených domech s jednoduchými okny?
• může si středoevropan někdy zvyknout na jejich stále se měnící počasí (a k tomu převážně větrné)?
• jak to dělají, že jsou tak spokojení?

Můj poslední volný den v Anglii jsem strávila se Sašou a Braněm výletem do Salisbury, což je asi 45 minut cesty autem z Bournemouth na sever. Opět jsem navštívila místo opěvované ve všech průvodcích - katedrálu v Salisbury. Je to ohromná stavba nacházející se uprostřed města. Mě osobně však více než samotná katedrála zaujal klášterní dvůr svým sloupovím. Prošli jsme si město a vyrazili směr jih s plánem ugrilovat si večeři na pláži v Bournemouth, Boscombe. V tom vichru, co tam byl, se opravdu divím, že jsme  nepodpálili jednu z těch barevných budek, co tam stojí, a nekonala se další veselá záchranná akce.

16.5.2009
Poole, Compton Acres Gardens

Zase přišel jeden z těch deštivých anglických dnů. Naštěstí se tu počasí rychle mění, takže jsem se přece jen vydala do Compton Acres Gardens (cca 30 minut chůze z Branksome, kde přebývám). Jedná se o komplex několika zahrad představujících zahradní architekturu různých zemí s jejich typickými rostlinami a zákoutími. Aspoň tak to píší v průvodcích. Ve skutečnosti jsou tam zahrady dvě - italská a japonská. To ostatní je udržovaný park. Ale určitě to stojí za návštěvu a pár hezkých foteček.

Součástí aglomerace Bournemouth je také město Poole, které se nachází západně od Bournemouth, a lze ho navštívit pohodlně autobusem. Z místního přístavu vyráží na svou cestu nejen "ferry" na blízké ostrovy (např. Brownsea Island), ale i směrem na "Channel Islands" a do Francie.

9.5.2009
The Isle of Wight

Přišel víkend a s ním i čas na výlet - svítilo sluníčko, foukalo na místní poměry málo, takže ideální den na výlet lodí...

Viděli jsme The Needles a Lighthouse zblízka, nicméně poté nás Pavlova "pýcha" jménem Rhonda poněkud zradila - motor vypověděl službu. Naštěstí jsme byli v zálivu u ostrova, nikoliv na úplně širém moři, takže jsme měli možnost promyslet varianty:

Varianta A = spravit motor
Varianta B = plavat
Varianta C = zavolat Lifeboats

Po 2 hodinách Pavlovy snahy opravit motor a mém odmítnutí kamkoliv plavat přišla na řadu varianta C. A tak se i stalo - ano, mám za sebou úspěšnou záchranou akci - přifrčeli pro nás se vší parádou oranžovou lodí Lifeguards a odtáhli nás zpět do přístavu Christchurch. 

Cestou zpět se však moře trochu zbouřilo, takže můžu říct, že jsem prošla "kosmonautským výcvikem" bez zvracení a bolesti hlavy. Dokonce i záchranář byl překvapen, že to zvládám s úsměvem a nedala jsem ještě Pavlovi pár facek za podařený výlet :o)))

Myslím, že v tento den jsem objevila pud sebezáchovy.

Jestli zašle Pavel fotky, budete to mít i s dokumentací - já ten svůj foťák raději nevytahovala.

Vzhledem k tomu, že Angláni měli svátek a já volno ze školy, tak jsem vyrazila společně s Pavlem na výlet, během něhož jsem viděla místa popsaná ve všech průvodcích - Corfe Castle a všemi opěvovaný div přírody Durdle Door. To vše jsme zvládli za jedno odpoledne i se zastávkami na různých kopcích s pěkným výhledem.

2.5.2009
Brownsea Island

V tento slunečný den (asi první, co jsem tady) jsem se vypravila společně s Floriánem, Sašou a Vladem, na doporučení svého učitele Nicka, na místní Brownsea Island. 

Ostrov je od nejbližší pevniny (Sandbanks) vzdálen asi 2 km. Lze se na něj dostat lodí ze tří míst - Brounemouth pier, Sandbanks a Pool. K mému údivu jsme po vylodění platili vstup na ostrov, neboť se jedná o přírodní rezervaci. Obešli jsme celý ostrov asi za 2,5 hodiny a udělali pár fotek.

28.4.2009 

Nevím, zda lze říci úspěšně, jsem byla na základě vstupního testu zařazena do kurzu Higher Intermediate, což je více, než jsem kdy vůbec viděla v nějaké knize (léta tipovací praxe se nezapřou).

Převážná většina mých spolustudujících pochází z Asie nebo "Arábie", je jim kolem 20 let a jsou tu již od podzimu - vskutku se mezi nimi vyjímám!  Opět si zkouším, co je to být v menšině - jsme ve třídě 3 běloši = moje maličkost, Victor (Rus) a Francouzka záhadného jména Hafida. Nicméně mám možnost se poprvé v životě setkat s Japonkou, Nigérijkou, Korejci...

Musím přiznat, že poměrně pilně studuji - půl dne oficiální výuka, pak do knihovny atd. Člověk si té školy jinak považuje, když to není samozřejmost, a má na ni skutečně omezený čas... Já tady asi ještě zmoudřím...

26.4.2009

V sobotu 25.4.2009 jsem časně zrána vyrazila směr letiště Ruzyně. Po příletu na London Heathrow, Terminál 5 jsem záhy pochopila, kam se tu ztrácí všechny ty kufry - ten svůj jsem si musela téměř vybojovat, neboť nějaká záhadná Angličanka mi tvrdila, že je její (skutečně nevím, kolik přilétá denně oranžových kufrů daných rozměrů na Heathrow, ale nápadnější si dle mého názoru vybrat nemohla...).

Ještě na letišti si mě vytipovala jedna paní a rozhodla se, že jí budu nápomocna. Vyklubala se z ní Češka, Míla od Liberce, které je 50 let. Je učitelka a dostala grant na studium angličtiny. Takže cestu do Bournemouth jsme zvládly společnými silami.

V Bournemouth na nádraží jsme s Mílou navštívily infocentrum. Připravily jsme si mnoho „anglických otázek“ a spustily na místního. Ten se jen usmíval a po chvíli začal odpovídat česky. Takže nám dal pár rad – kudy kam, za kolik apod. A tím se mé cesty s Čechy prozatím rozdělily. Vyjímkou bude asi pátek 1.5.2009, kdy se koná v Bournemouth česká party ve stylu 70 – 80 let, jak zjistila Míla někde na internetu. 

Rodinka – Kathy, Alex a malý Kian vypadají celkem normálně. Akorát mám asi trochu pech, protože jsou to přistěhovalci. Kathy tu sice žije 20 let - je z Iránu - a Alex je Ital, takže domluvit se s nimi je poměrně snadné.. Podstatně horší je to však mimo dům.. Ty lidi snad mluví jiným jazykem, než jsem kdy slyšela... 

Jo, a je tu kosa, že to ani nejde říct. Na pláži fučí, jak uprostřed zimy... Dnes bych si snad dala i rukavice. A ti místní blázni lezli do vody!!! Na tabulích bylo, že má 11 stupňů!!! Asi jsem odjinud.