|
Hlavním
městem Tuniska se roku 1160 stává Tunis. 1535
dobývá Karel V. Tunisko pro
Španělsko, dále následuje
podmanění
území osmanskou
říší a 1881 se
stává
francouzským protektorátem. 75 letý
vliv Francie
je patrný v Tunisku dodnes -
dle jejího vzoru zde vyrostly mnohé
školy, silnice
a kostely.
20.3.1956
Tunisko získává nezávislost
a
stává se republikou. Prvním
prezidentem je
HABÍB
BÚRGÍBA, po něm následuje
ZÍN
AL-ÁBIDÍN BEN ALÍ. V zemi je
zrušeno
náboženské
soudnictví, zavedena povinná
školní
docházka od 6 do 14 let, zrovnoprávněny
ženy, zakázána polygamie, ve velkých
městech jsou
zakládány univerzity a vzniká
nová, čistě tuniská společnost.
Současné
Tunisko má asi 10 milionů obyvatel a rozlohu 163 610 km.
Severní
Tunisko si zčásti uchavolo svůj původní
ráz -
obyvatelstvo se živí převážně
zemědělstvím a chovem dobytka. Pobřeží je zde
skalnaté s písečnými
zálivy.
Medžerba, jediná nevysychající
tuniská
řeka, pramení v Alžírsku a
protéká
úrodnými rovinami směrem k východu.
Horský
hřbet Dorsale odděluje severní
Tunisko od centrální části země. Voda
premenící na úbočí Džebel
Zaghvánu
byla
již v římském období
odváděna akvaduktem do
Kartága, které je nyní
předměstím
hlavního města Tunisu.
Střední
Tunisko je oblastí térměř bez vláhy
vlivem masivu
Džebel Šambi, který funguje
jako přírodní překážka, nad
níž se mraky
jdoucí od severozápadu
vyprší. Pro
oblastje typické pěstování oliv,
fíků,
mandlí, zeleniny a rybolov. V létě
příroda připomíná
spíše
poušť, zatímco v zimě se vlivem dešťů
mění
v bažiny a
jezera, kolem kterých se shlukují
brodiví
ptáci včetně plameňáků.
V
jižní části Tuniska začíná
Sahara. Život tu
ztěžují extrémní teploty až nad 50
C, málo srážek a písečné
bouře. Na
holých horách a v suchých
stepích
obyvatelé
chovají ovce a kozy.
|