Port El Kantaoui (Tunisko)
16.9. - 26.9.2008

Tunisko - země Berberů a Kartáginců

Následuje vláda Vandalů (439 - 539 po Kristu), vítězství Arabských dobyvatelů nad Byzancí a roku 700 počátek arabského panství.

Hlavním městem Tuniska se roku 1160 stává Tunis. 1535 dobývá Karel V. Tunisko pro Španělsko, dále následuje podmanění území osmanskou říší a 1881 se stává francouzským protektorátem. 75 letý vliv Francie je patrný v Tunisku dodnes - dle jejího vzoru zde vyrostly mnohé školy, silnice a kostely.

20.3.1956 Tunisko získává nezávislost a stává se republikou. Prvním prezidentem je HABÍB BÚRGÍBA, po něm následuje ZÍN AL-ÁBIDÍN BEN ALÍ. V zemi je zrušeno náboženské soudnictví, zavedena povinná školní docházka od 6 do 14 let, zrovnoprávněny ženy, zakázána polygamie, ve velkých městech jsou zakládány univerzity a vzniká nová, čistě tuniská společnost.

Současné Tunisko má asi 10 milionů obyvatel a rozlohu 163 610 km.

Severní Tunisko si zčásti uchavolo svůj původní ráz - obyvatelstvo se živí převážně zemědělstvím a chovem dobytka. Pobřeží je zde skalnaté s písečnými zálivy. Medžerba, jediná nevysychající tuniská řeka, pramení v Alžírsku a protéká úrodnými rovinami směrem k východu. Horský hřbet Dorsale odděluje severní Tunisko od centrální části země. Voda premenící na úbočí Džebel Zaghvánu byla již v římském období odváděna akvaduktem do Kartága, které je nyní předměstím hlavního města Tunisu. 

Střední Tunisko je oblastí térměř bez vláhy vlivem masivu Džebel Šambi, který funguje jako přírodní překážka, nad níž se mraky jdoucí od severozápadu vyprší. Pro oblastje typické pěstování oliv, fíků, mandlí, zeleniny a rybolov. V létě příroda připomíná spíše poušť, zatímco v zimě se vlivem dešťů mění v bažiny a jezera, kolem kterých se shlukují brodiví ptáci včetně plameňáků.

V jižní části Tuniska začíná Sahara. Život tu ztěžují extrémní teploty až nad 50 C, málo srážek a písečné bouře. Na holých horách a v suchých stepích obyvatelé chovají ovce a kozy.

Port El Kantaoui

Letovisko v centrálním Tunisku, postavené v maurském slohu, se rozkládá kolem jachetního přístavu. V  současnosti je téměř propojeno s městem Sousse (125 tis. obyvatel).

Sousse

Hlavní město tuniského Sahelu se rozprostírá na břehu moře. Místní obchodní a rybářský přístav, i okolní ulice, působí spíše evropským dojmem. V blízkosti Nového města se nachází Medina obehnaná hradbami.

Kairouan

Město bylo založeno roku 670 na křižovatce důležitých kravanních cest na širé písečné pláni jako první čistě arabská osada. Dodnes se řadí mezi svatá islámská města hned za Mekku, Medinu a Jeruzalém.

Často je toto město označováno jako město koberců.

Aghlabovské nádrže v Kairouanu

Kruhové nádrže pocházejí z roku 862 a sloužily jako zásobárny vody přiváděné akvaduktem z blízkých hor Cherichera. Mají průměr 37,4 metrů a 128 metrů. Vešlo se do nich 62 800 kubických metrů vody.

Lazebnická mešita v Kairouanu

Lazebnická mešita, jedna z více než 300 tis. ve městě, slouží také jako škola koránu.

Velká mešita v Kairouanu

Velká mešita patří ke skvostům arabského stavitelství. Rozlehlé nádvoří je zarámované dvojitým sloupovím. Dominatním prvkem komplexu je masivní minaret z 11. století. Klenbu velkého modlitebního sálu podpírá 600 římských a byzantských sloupů.

El Djem

V malé vesnici El Djem se nachází monumentální amfiteátr římské osady Thysdrus. V místech, kde se za dob starého Říma konaly cirkusové hry a souboje gladiátorů, v současnosti vystupují v létě různé evropské orchestry s programy klasické hudby.